SLOVNÍČEK NĚKTERÝCH FOTOGRAFICKÝCH POJMŮ

Aberace (chromatická):

Jedná se o barevnou vadu, která je způsobena objektivem fotoaparátu. Zpozorujeme ji jako barevné (často fialové) kontury na ostrých přechodech mezi tmavým a světlým objektem (např. větve stromů proti jasné obloze). Je to dosti častá vada. Některé objektivy jsou k tomu náchylné více, některé méně.

Akumulátor:

Jedná se buď o tužkové nabíjecí baterie či o nabíjecí bloky (vypadají podobně jako akumulátory do mobilů). Akumulátor znamená, že je nabíjecí, anglicky na nich bývá napsáno rechargeable. Je celkem jedno, který typ (zda tužkovky či bločky) používá Váš fotoaparát. Možná jen to, že pokud je na tužkovky (AA), tak lze v případě nouze zakoupit kvalitní NiCd či NiMh (nebo jiné) monočlánky v každé elektře.

AE režim (Auto Exposure):

Jedná se o automatický režim fotografování, při kterém fotoaparát sám vyhodnotí situaci a dle toho nastaví clonu a expozici, citlivost ISO a další údaje.

AF asistenční lampa:

Autofokusy mohou mít problémy zaostřit v horších světelných podmínkách. Proto je v některých fotoaparátech zabudovaná pomocná lampa, která (na omezenou vzdálenost) dokáže posvítit na fotografovaný objekt, čímž umožní autofokusu správně zaostřit. Některé fotoaparáty tuto asistenční lampu nemají, ale jejich blesk umožňuje emitovat několik velmi krátkých záblesků rychle po sobě, čímž nahraují tuto pomocnou lampu.

Antisluneční LCD displej:

Je to běžný LCD displej, který je ale speciálně upraven, aby byl pohodlně čitelný i když na něj svítí Slunce (běžné displeje jsou pod Sluncem dosti nečitelné).

Apochromatický objektiv (APO):

Apochromatický objektiv (značíme APO) je objektiv s korigovanou sekundární barevnou vadou. A to právě díky použití apochromatické čočky, která se skládá ze tří různých skel. Apochromatický objektiv poskytuje téměř stejné zobrazení pro tři různé vlnové délky (červená, modrá, zelená), čímž dokáže směřovat veškeré paprsky světla do do jednoho bodu.

Asférická čočka:

Asférické čočky se používají v objektivech. Asférické čočky se od ostatních běžných čoček liší tím, že eliminují problém koma (vada čoček, projevující se tím, že bod se zobrazí jako soustava obrazců).

Zvláště užitečné jsou při korekci zkreslení u širokoúhlých objektivů. Použití asferických čoček navíc umožňuje konstrukci menších a lehčích objektivů.

U běžné čočky dochází k tomu, že paprsky světla, které dopadnou na okrač čočky, se lomí tak, že nedopadají přesně do ohniska. Dopadnou kousek za ohnisko, a tím vzniká neostrý obraz (vzniká jakýsi "chlupatý" obraz).

Asférická čočka tento neduh řeší tím, že je na okrajích více zploštělá. Díky tomu se paprsky dopadající na okraj čočky tolik nelomí a dopadnou přímo do ohniska. A právě díky tomu vznikne ostrý obraz.

Autofocus (AF):

Autofocus (autofokus) je jednoduše řečeno automatický zaostřovací systém fotoaparátu, resp. objektivu fotoaparátu. Autofocus zařídí to, že při fotografování bude ten objekt, který fotografujeme, ostrý.

Autofocus pracuje tak, že pohybuje čočkami uvnitř objektivu, čímž docílí ostrého obrazu fotografovaného objektu. Nejčastěji autofokus pracuje na základě porovnání kontrastu, lze se ale setkat i s dálkoměrnými systémy.

V praxi se můžeme setkat s několika režimy autofocusu, které se liší tím, jak autofocus pracuje:

• AF single - autofokus zaostří při namáčknuté spoušti a dál již nepřeostřuje.

• AF kontinuální - autofokus přeostřuje při namáčknuté spoušti (např. na pohybující se objekt).

• MF (manuální ostření) - autofokus je vypnutý a ostří se manuálně.

• AF single + MF doostření - autofokus po namáčknutí spouště zaostří a poté lze doostřit manuálně.

• AF kontinuální + MF doostření - autofokus pracuje kontinuálně a v průběhu ostření lze manuálně doostřovat.

Co se týče provedení, lze se v praxi setkat s takzvanými ultrazvukovými autofokusy. Jedná se o objektivy, které pro pohyb čoček při ostření používají ultrazvukové motorky.

Barevná hloubka:

Velikost datové informace, popisující barvu pixelu. Každá ze tří barev RGB (červená, zelená, modrá) je popsána 8-bitovým údajem. Barevná hloubka je tedy 3x8=24 bitů, což odpovídá zhruba necelým 17 milionům barev.

Bodové měření expozice:

Pomocí této funkce můžeme fotoaparátu "říci", že požadujeme, aby hodnotil délku expozice jen z několika málo bodů (většinou) uprostřed zorného pole.

Bokeh:

Toto tajemné slovo pochází z japonštiny a v oblasti fotografování jím označujeme vzhled rozostřeného pozadí na fotografiích.

Pokud například fotografujeme portrét se vzdáleným pozadím, bude na tomto pozadí vidět mnoho kroužků, které budou tvarovány podle použitého tvaru clony. Mohou to tedy být kolečka, ale i pětiúhelníky a jiné mnohoúhelníky. U čočko-zrcadlových objektivů bude mít bokeh zajímavý vzhled (budou to děravé kroužky).

Bokeh není nijak objektivně měřitelný nebo kvantifikovatelný. Nejde tu o počet, ani o hmotnost nebo rozměr. Bokeh je čistě subjektivní záležitost - někomu se líbí tento typ bokehu, někomu zase jiný typ.

Bracketing:

Je to funkce, která přináší možnost nafotit sérii snímků, kde každá fotografie bude mít jiné vlastnosti. Nejběžnější je bracketing expoziční, kde fotoaparát nafotí sérii např. pěti snímků, které budou exponovány různou dobu (různá doba závěrky). Takže v tomto příkladě budou nafoceny fotografie: nejtmavší, tmavá, střední, světlá, nejsvětlejší. Lze ji použít tam, kde si nejsme jisti nastavením expozice apod.

Bulb:

Je to funkce, kterou nabízejí dražší fotoaparáty. Při užití této funkce můžete exponovat jeden snímek třeba i minutu nebo jak dlouho chcete. Je to vhodné především pro dlouhé expozice řek, potoků, ale i ulic (nebo třeba noční oblohy).

CCD (Charge-Coupled Device):

Jedná se o malou destičku, která nahrazuje kinofilm. Je osázena miliony miniaturních buněk citlivých na světlo, které předávají data o fotografovaném obraze do procesoru fotoaparátu. Právě rozlišení fotoaparátu v MPix (milionech pixelů) udává, kolik milionů buněk je na CCD čipu.

CCD snímač je složený z z matice světlocitlivých buněk, reagujících na dopadající světlo vytvářením elektrických výbojů. Vznikající napětí je úměrné intenzitě světla - čím vyšší napětí, tím světlejší bude výsledný "pixel". Snímač je sám o sobě barvoslepý, proto je pře dněj předsazena matice složená z barevných filtrů - díky tomu dokáže jednotlivým "pixelům" přiřadit konkrétní barvy. Čip na výstupu poskytuje elektrický analogový signál, který se následně převádí do digitální formy.

Citlivost ISO:

U digitálních fotoaparátů to znamená totéž, co u kinofilmových - místo výměny filmu ale elektronicky změníme citlivost snímače. Platí zde, že čím větší hodnota ISO, tím citlivější je snímač (v šeru tedy použijeme vyšší hodnoty ISO).

Clona:

Zařízení ve fotoaparátu, které propouští takové množství světla, jaké nastavíme my nebo automat. Čím větší číslo, tím menší otvor, a naopak.

CMOS snímač (Complementary Metal–Oxide–Semiconductor):

Mezi nejdůležitější vlastnosti CMOS patří vysoká odolnost proti šumu a nízká spotřeba ve statickém stavu.

CMOS snímače kromě příznivé spotřeby mají také výhodou, která je zajištěna jejich samotným principem a konstrukcí. Umí totiž rychle "odečítat" data ze snímače - zatímco u CCD se čte po řádcích, CMOS umí odečítat z každé buňky samostatně.

Dálkové ovládání:

Je to klasické dálkové ovládání, ale ve většině případů jen nahrazuje zmáčknutí spouště (nelze s ním tedy ovládat zcela všechny funkce!). Vhodné, pokud chce být na fotografii i fotograf, popř. pokud nechcete fotoaparát rozetřást.

Digitální zoom:

Pozor - s optickým zoomem nemá nic společného. Je to pouhý výřez z již opticky maximálně zazoomovaného snímku. Snímek pořízený digitálním zoomem nikdy nemůže být tak kvalitní jako fotka ze zoomu optického. Efekt digitálního zoomu lze provést na PC - prostě ořízneme fotografii a navolíme, že chceme, aby měl snímek původní velikost (v pixelech).

DPI (Dots Per Inch):

V překladu to znamená "body na palec", jinak řečeno je to hustota tisku. Když vyfotíte snímek, tak má nějakou velikost v pixelech - ta je neměnná. Čím větší hodnotu DPI při tisku navolíme, tím více těchto pixelů nahustí tiskárna do jednoho palce na papíře. Tím je tisk kvalitnější ale papírová fotografie menší, protože jsme pixely nahustili hodně k sobě. Uvažovat o DPI má tudíž smysl jen při tisku! Kvalitu fotografií prohlížených na počítači to vůbec neovlivní! Je to jako mít např. 1600 špendlíků - čím blíže je do papíru zabodáme, tím bude špendlíková úsečka plynulejší, ale kratší.

DSLR (Digital Single Lens Reflex) fotoaparát:

DSLR fotoaparáty nazýváme "digitální zrcadlovky". Jedná se z hlediska konstrukce takový fotoaparát, který umožňuje pozorovat fotografovanou scénu v optickém hledáčku napojeném přímo na objektiv. DSLR fotoaparáty navíc umožňují vyměňovat objektivy.

Zrcadlovky se jim říká proto,že uvnit mají sklopné zrcátko, která směřuje světlo z objektivu buď na snímací čip nebo do optického hledáčku. Proto nelze u klasických digitálních zrcadlovek pozorovat fotografovanou scénu na LCD displeji (to umožňují zrcadlovky s takzvaným Live View náhledem).

Efektivní rozlišení v MPix:

Znamená to počet buněk na CCD čipu fotoaparátu. Tento počet buněk (velice zjednodušeně řečeno) určuje výslednou kvalitu snímku, respektive kvalitu tisknuté fotografie. Čím větší efektivní rozlišení fotoaparátu, tím větší fotografie (v pixelech) z něj "lezou", a tím větší fotografie si můžeme dovolit tisknout.

EVF (Electronic View Finder) fotoaparát

EVF fotoaparáty nazýváme jako elektronické zrcadlovky - tento název se celkem vžil, ačkoliv tyto fotoaparáty nemají se zrcadlovkami konstrukčně mnoho společného.

EVF fotoaparát je prakticky běžný kompaktní digitální fotoaparát, který ale používá elektronický hledáček.

EXIF (Exchangeable Image File) údaje:

Digitální fotoaparáty vkládají do každé fotografie podrobná data (datum a čas pořízení, veškerá použitá nastavení fotoaparátu, typ fotoaparátu, ...). Tato data ukládají do formátu EXIF, který dokáže přečíst většina prohlížečů a editorů fotografií. Díky tomu si pak při prohlížení snímků můžeme nechat zobrazit (ne na fotografii, ale mimo ni) detailní údaje o vzniku fotografií.

Expoziční bracketing:

Je to vícenásobná expozice s různými expozičními hodnotami. Vznikne tedy několik plnohodnotných fotografií, které se od sebe budou lišit délkou expozice (některé budou světlejší, některé tmavší). Je to proto, aby si fotograf následně mohl vybrat tu fotku, která se mu zdá nejlépe exponovaná.

Externí blesk:

Již zabudované blesky nemusí vždy stačit svým výkonem, proto lze k většině fotoaparátů připojit externí zábleskové zařízení - ať už klasický blesk na "sáňkách" nebo tzv. deštník či softbox aj.

Fire Wire:

Jedná se o kabelové rozhraní pro přenos dat mezi externím zařízením a počítačem. Setkáme se s ním spíše u videokamer a jiných zařízení, než u fotoaparátů.

Formát záznamu:

Je to formát souborů, ve kterých se fotografie zapisují na paměťovou kartu. Může se jednat o JPEG, který je výhodný díky své "ekonomičnosti" - zachovává dobrou kvalitu při nízkému datovému objemu. Častý je také formát RAW, který je někdy nazýván jako "digitální negativ". Umožňuje totiž vyšší míru úprav v editoru fotografií (je ale datově velmi objemný). TIFF formát je bezkompresní formát vyznačující se vysokými datovými objemy, ale vysokou kvalitou. Použitý formát má vliv na kvalitu fotografií.

FOVEON snímač:

Jedná se o velmi kvalitní snímač, používaný v některých digitálních fotoaparátech (například Sigma DP1).

U klasických CCD a CMOS prvků je před každou světlocitlivou buňku předřazen barevný filtr, který propustí jen jednu ze tří složek RGB (červená, zelená, modrá) barevného spektra. Ovšem u snímače Foveon je každá světlocitlivá buňka schopna zpracovat informace o všech třech barvách RGB modelu.

Využívá se fyzikálního jevu, kde světlo různých vlnových délek (červené, zelené, modré) proniká do tří různých vrstev křemíkového čipu. Horní vrstva získá informaci o modré části barevného spektra, prostřední o zelené a spodní o červené.

Histogram

Histogram je graf, který nám ukazuje zastoupení jednotlivých jasů a stínů na fotografii. Na vodorovné ose jsou jednotlivé odstíny jasu (od černé až po bílou, je jich 256), na svislé ose počet pixelů v dané úrovni jasu.

Je užitečný proto, že nás upozorní např. na příliš velké jasy (vypálená místa) na fotografii tím, že graf bude v pravé části dosahovat vysokých hodnot. Naopak, pokud bude vlevo graf vysoko, někde na snímku budou tmavá místa.

Zde vidíme fotografii krajiny z vyhlídkové věže na vrcholu Boubína. Do levé horní části snímku byl počítačově přidán histogram tohoto snímku. Je zřejmé, že zábradlí (které je na snímku příliš světlé - je vypálené) je příčinou vysokých hodnot v pravé části histogramu. Ten ale ukazuje, že na snímku jsou i tmavá místa (vysoké hodnoty v jeho levé části) - v tomto případě to je tmavý les.

Hledáček:

Může být buď optický nebo elektronický. Optický má tu výhodu, že jej lze použít i ve tmě, ale na druhou stranu se nedíváme skrz objektiv, takže nefotíme přesně to, co v něm vidíme. Elektronický hledáček je vlastně miniaturní LCD displej, který tedy zprostředkovává obraz z objektivu - vidíme tedy to, co fotíme. Ovšem těžko jej lze použít v šeru a ve tmě.

Hloubka ostrosti:

Při fotografování jste si jistě všimli, že kromě zaostřeného objektu je na fotografii ostatní do jisté míry rozostřené. Toto rozostření je dáno tzv. hloubkou ostrosti. Ta udává, co bude před a za zaostřeným objektem ještě ostré. Hodnota clony ovlivňuje hloubku ostrosti.

Interpolace

Je proces počítačového dopočítání a doplnění pixelů do fotografie, a to za cílem jejího celkového zvětšení. Interpolace se dělá nejčastěji tehdy, když je fotografie příliš malá pro tisk. K interpolaci dochází i při použití digitálního zoomu.

Podstatné je, že při interpolaci dochází ke ztrátě kvality fotografií (ztrácí se ostrost a vykreslení detailů).

Jev červených očí:

Vzniká při použití blesku a fotografování přímého portrétu (osoba se dívá do objektivu). Projevuje se červenými zorničkami fotografované osoby, proto se mu říká "jev červených očí".

Tuto vadu fotografií lze eliminovat použitím externího blesku a nebo ještě použitím režimu blesku "Red Eye Reduction" - při použití tohoto režimu blesk emituje před expozicí několik krátkých záblesků, jejichž účelem je zmenšit zorničky fotografované osoby. A tím se zmenší i plocha, na kterých může jev červených očí vznikat.

JPEG:

Je to nejpoužívanější formát souboru pro digitální fotografie. Je to proto, že nabízí nejlepší poměr velikosti ku kvalitě, tzn. že fotka ve formátu JPEG je kvalitní a nezabere moc místa na paměťové kartě.

Kompenzace expozice:

Je to šikovná funkce, pokud je rychle po ruce. Pomocí této funkce můžeme do jisté míry ovlivňovat hodnotu expozice, kterou stanovil automat. Tzn. je možné dosáhnout tmavších či světlejších snímků bez nutnosti přepnout na manuál.

Komprese fotografií:

Na JPEG a další kompresní formáty fotografií se aplikuje takzvaná komprese. Jedná se o proces, který má za cíl zachovat dobrou kvalitu pořízené fotografie a zároveň snížit její datový objem na únosnou míru.

Většina lepších fotoaparátů umožňuje nastavit tuto míru komprese. Pokud Vám na snímcích velmi záleží, použijte menší míru komprese. Pokud se jedná například o fotografii pro internetovou fotogalerii, lze použít střední míru komprese.

Vysoké míry komprese nedoporučuji používat, protože mají za následek již viditelné ztráty kvality fotografií.

Konvertor (optická předsádka):

Jedná se o předsádkovou čočku, která buď prodlužuje ohniskovou vzdálenost objektivu (telekonvertor) nebo zvyšuje jeho zorný úhel (širokoúhlá předsádka). V praxi tak tyto předsádky umožňují zvýšit rozsah objektivu.

V praxi se doporučuje používat konvertory s rozumnými hodnotami (1,5-2x). Navíc při použití sebelepšího konvertoru dochází k mírným ztrátám kontrastu a ostrosti fotografií.

LCD displej:

Je to displej na fotoaparátu, na kterém prohlížíme pořízené snímky a menu. U kompaktních fotoaparátů také slouží LCD displej ke komponování fotografií.

Makro:

Je to režim fotoaparátu, díky jemuž lze fotit z opravdu malé vzdálenosti od foceného objektu - tím tedy můžeme pořídit úžasné detailní fotky např. květů, hmyzu, prostě čehokoliv.

Manuální nastavení ISO:

Možnost ručně kdykoliv zvolit citlivost, při které chceme fotografovat - jako když vybíráme, jak citlivý film vkládáme do kinofilmového fotoaparátu.

Manuální vyvážení bílé:

Je to funkce fotoaparátu, díky níž můžeme manuálně nastavit vyvážení bílé barvy. Použijeme ji tehdy, když cítíme, že fotoaparát nesprávně reaguje na barevnou teplotu osvětlení, tzn. že v menu vybereme z přednastavených hodnot např. zářivku, pokud fotíme při zářivce, atp. Některé fotoaparáty nabízejí i přesnou kalibraci - tím, že namíříme na bílou plochu a stisknutím spouště nastavíme úroveň bílé.

Materiál těla fotoaparátu:

Jedná se buď o plast či kovové slitiny. (Polo)profi fotoaparáty mají těla z hořčíkových slitin (jsou velmi odolné).

Napájení:

Digitální fotoaparáty mívají větší spotřebu energie. Proto jsou doslova nevhodné obyčejné (ne nabíjecí) AA baterie. Do digitálního fotoaparátu lze doporučit buď tužkové nabíjecí akumulátory (NiMh) a nebo li-ion a jiné akumulátorové bloky.

Nejdelší čas expozice:

Je to maximální doba, po kterou fotoaparát dokáže exponovat 1 snímek (fotit jeden snímek).

Nejkratší čas expozice:

Je to nejkratší čas expozice jednoho snímku, který dokáže fotoaparát dosáhnout. Pokud je uveden nejkratší čas expozice např. 1/1000sec., tak fotoaparát nedokáže vyvinout rychlost expozice 1/2000 sec.

Nekomprimovaný formát:

Může jím být formát TIFF, BMP či RAW. Nekomprimované formáty se používají spíše v případě požadavků nejvyšší možné kvality. Zabírají tedy podstatně více místa na paměťové kartě než formáty komprimované - běžně 10x i 20x více. Pro běžné užití nejsou nutné.

Ohnisková vzdálenost ekvivalentně na 35mm kinofilm:

Jde o to, že CCD snímače se u neprofesionálních fotoaparátů vyrábějí menší, než je kinofilmové políčko. Takže i objektiv (a s tím spojená ohnisková vzdálenost) může být menší. Proto se skutečná ohnisková vzdálenost objektivu digitálního fotoaparátu přepočítává na ekvivalentní k 35mm kinofilmovému políčku. Pro uživatele je určující ta ekvivalentní kinofilmu (přepočtená = ne skutečná).

Optický hledáček:

Některé fotoaparáty mají optický hledáček. Je to prakticky malé optické zařízení zabudované do fotoaparátu, které umožňuje pozorovat fotografovanou scénu, aniž bychom použili LCD displej.

Optický hledáček může být realizován dvěma způsoby:

• Má svou vlastní optickou osu, své vlastní čočky - pozná se to tak, že na přední straně fotoaparátu je nahoře malá čočka. Takový hledáček bývá nepřesný, protože nedokáže přesně zobrazit to, co fotografujeme.

• Používá optickou osu objektivu - u digitálních zrcadlovek je optický hledáček velmi přesné a pohodlné zařízení.

Plně automatický režim (P):

Je to plně automatický režim, při kterém fotoaparát sám nastavuje hodnoty hlavně clony a expozice, popř. sílu záblesku, atd.

Priorita clony (A):

Je to takový poloautomatický režim, kdy manuálně určujete hodnotu clony a na základě toho automat určí hodnotu expozice.

Priorita závěrky (S):

Je to takový poloautomatický režim, kdy manuálně určujete hodnotu závěrky (expozici) a na základě toho automat určí hodnotu clony.

Plný manuál expozice a závěrky (M):

Manuální režim, při kterém můžete libovolně a nezávisle měnit hodnotu závěrky (expozice) i hodnotu clony.

Přiblížení optického zoomu:

Tato hodnota určuje, kolikrát si můžeme daný objekt "přitáhnout" objektivem.

RAW:

Formát RAW bývá někdy označován jako "digitální negativ". Jedná se totiž o takový formát, který umožńuje vyšší míru úprav v editorech, než běžné JPEGy.

Jde o bezkompresní formát fotografování. Při fotografování v tomto formátu je výsledkem datový soubor, nikoliv hotová fotografie. Tu vytvoříme až následným zpracováním onoho souboru v PC. Z toho vyplývá výhoda plné kontroly nad zpracováním snímku, je to avšak mnohdy dosti pracná procedura. Pro běžné užití nepotřebné, fotografie ve formátu raw má navíc daleko větší datový objem, než například JPEG.

Redukce šumu:

Je to funkce, která odstraňuje nepříjemný šum, kterým digitální fotoaparáty občas trpí (při vysoké citlivosti či dlouhé expozici).

Režimy blesku:

Fotoaparát dokáže na základě Vašeho výběru měnit způsob záblesku:

• Režim červených očí = fotoaparát několikrát zableskne ještě před expozicí a tím se snaží minimalizovat takzvané červené oči.

• Automatický = fotoaparát použije blesk tehdy, uzná-li to za vhodné.

• Vypnutý = režim, ve kterém blesk zakážete (vhodné do muzea apod.). Zapnutý = vynucený záblesk při každé exponované fotografii.

• Synchro s dlouhými časy (Slow) = pro efektní noční fotografie, kdy dlouho exponujeme a podobně.

Rozlišení fotoaparátu v MPix (miliony pixelů):

Prakticky řečeno, je to velikost fotografie v pixelech (obrazových bodech), která z fotoaparátu "leze". Pokud tedy máme fotoaparát o rozlišení 4Mpix, výsledná fotografie bude složená ze 4 milionů barevných bodů, 5MPix fotografie bude složená z 5 milionů bodů, apod. Je to, jako byste vzali (v případě 4MPix) 4 miliony špendlíků o různých odstínech hlaviček a napíchali je tak, aby vznikl obrazec (tedy fotografie).

Jsou to jednoduché počty - pokud vynásobíte velikost stran fotografie (v pixelech=obrazových bodech) mezi sebou, vyjde Vám její celková velikost, její rozlišení.

Rozsah ISO:

Je to rozmezí, ve kterém je možno buď automaticky nebo manuálně měnit citlivost snímače - tedy jako kdybychom měnili film za více nebo méně citlivý. Tím, že zvýšíme citlivost např. ze 100 na 400 ISO, můžeme fotografovat i za horšího osvětlení.

Ruční ostření:

Je k použití tam, kde selhává autofokus (např. ve tmě apod.). Pro běžné užití fotoaparátu tedy není nutné.

Samospoušť:

Je to taková instantní náhrada za dálkové ovládání. Při nastavení funkce samospoušť zmáčknete spoušť jako vždycky, ale fotoaparát fotí snímek až za několik vteřin (5,10,12, apod. - liší se s typem fotoaparátu).

Sériové (kontinuální snímání):

Jedná se o takový režim, ve které fotoaparát dokáže pořídit řadu fotografií rychle za sebou (na jedno namáčknutí spouště, resp. po dobu držení spouště). Tento režim je vhodný například pro zachycení rychlého pohybu nebo jedinečného rychlého okamžiku.

Některé fotoaparáty sériové snímání vůbec nemají, některé fotoaparáty mají omezené sériové snímání (při nastavení sériového snímání se omezí rozlišení fotografií).

Signalizace pře/podexpozice:

Díky této funkci Vám fotoaparát naznačí, které části snímku máte přeexponované nebo podexponované. Některé fotoaparáty na LCD displeji modře vyznačí příliš tmavé části, červeně Vám ukáží části příliš světlé (vypálené). Nebojte se, tyto barvy na fotografii samozřejmě nezůstanou! Fotoaparát barvami pouze naznačuje.

Stabilizátor obrazu:

Je to ve fotoaparátu zabudované užitečné zařízení, které eliminuje chvění rukou či jiné nechtěné pohyby či otřesy. Umožňuje tak fotografovat i za horších světelných podmínek (šero apod.) nebo při delších časech expozice. Opravdu užitečná funkce!

Světelnost:

Světelnost je jednoduše poměr mezi průměrem (vstupní čočky) objektivu a aktuální ohniskovou vzdálenosti objektivu. Zkrátka a dobře, čím menší číslo, tím lepší, jelikož tím více světla soustřeďuje objektiv a tím kratší expozici budeme muset volit.

Pokud je uveden údaj 2,8 - 4,6, znamená to, že při minimální hodnotě zoomu je světelnost 2,8, při maximální pak 4,6 (je to proto, že když zoomujete, zvyšujete ohniskovou vzdálenost objektivu a tím se mění světelnost). Pokud je uvedeno jen jedno číslo (např. 2,8), fotoaparát si světelnost udrží i při zoomování.

Typ paměťového média:

Různé fotoaparáty podporují různé paměťové karty. Ty se pak liší, kapacitou, rychlostí zápisu a čtením, náchylností k rozbití a také samozřejmě cenou. Na kvalitu snímků výběr paměťové karty žádný vliv nemá!

Velikost CCD/CMOS snímače:

Zde je důležitý fakt, že čím větší snímač, tím kvalitnější fotografie je možné získat. Veliké čipy se dávají jen do (polo)profi fotoaparátů.

Videosekvence:

Drtivá většina digitálních fotoaparátů dokáže "točit video". Je to ve skutečnosti velmi rychlý sled fotografií.

Videosekvence se zvukem:

Jedná se o možnost "natáčet video" i se zvukem.

Výklopný LCD displej:

Je to displej, který lze vyklopit a různě natáčet (stejně jako u kamer).

Vinětace:

Je to vada objektivu, která se projevuje tím, že v rozích je fotografie tmavší než jinde (např. uprostřed). Tuto vadu nelze odstranit ani vyreklamovat. Touto vadou trpí digitální fotoaparáty s nekvalitní optikou - u některých se vinětace skoro neprojevuje, u některých fotoaparátů je značná.

Vyvážení bílé:

Jistě jste si již všimli, že ne každý zdroj světla vyzařuje světlo stejně "bílé". Když porovnáte světlo svíčky se zářivkou, jistě si rozdíl uvědomíte. Je to způsobeno tím, že každé světlo má jinou barevnou teplotu. A právě proto se fotoaparát snaží přizpůsobit vyvážení bílé tak, aby bílá byla na výsledném snímku skutečně bílá - a to za každého osvětlení.

Závěrka

Je to mechanismus umístěný před fokální rovinou, který umožňuje osvítit film nebo snímač (u digitálního fotoaparátu) na přesně definovanou dobu (řádově minuty až tisíciny sekundy).

Záznamové médium

Digitální fotoaparáty zapisují na různé paměťové karty (záznamová média). Kvalitu snímků to ale vůbec neovlivňuje.